O blogu

Pro nečtenáře shrnu následující řádky do šesti skoroslov: 
Což by mělo být pro představu dostačující.

estranky, ic.cz, vlastní doména, blog.cz, blogger.com. 


Potřebu dělit se se světem o své zbytečné, zcela dětinské a velice často také naivní úvahy jsem pocítila již na základní škole. To se psal rok 2005, mně bylo čtrnáct a ta největší paráda se dělala na éstránkách. Vzpomínám si na svůj první blogoweb o ledních medvědech (to jsem tam vážně psala o tom, jak moc heboučkou maj srst?), jenž byl brzy nahrazen starbookem, estrankovým blogem o všem a o ničem, který bych patrně spravovala do teď, nebýt nechutně malé kapacity volného místa.

Na střední jsem propadla kódům, což mělo za následek vlastní doménu, tři plnohodnotné weby, žádné peníze a vyřazení pojmu volný čas z celého mého života. Mám silné podezření, že právě v téhle etapě se zrodila ta škaredá skolióza. 
Jenže jak čas plynul, mé zájmy se změnily, pojem volný čas byl nahrazen termínem volný čas s lahví, v klubu, popřípadě volný čas strávený s odpornou kocovinou, a fanatická touha tvořit a prezentovat dokonalost se změnila v jen línou potřebu sebevyjádření, nejlépe pěti slovy, obrázkem a jedním kliknutím. Doména byla zrušena, hodiny a hodiny práce upadly v zapomnění, stejně jako veškeré nastřádané znalosti programování. 

Má srdcová záležitost přišla vzápětí, kdy jsem se se svými hlubokými myšlenkami přesídlila na blog s nepříliš příhodným názvem barley-sugar. Tenhle chudák vydržel nejbouřlivější období mého osobního i rádoby profesního života, takže pokud zrovna nemáte den a potřebujete se zasmát (možná i spíš někomu vysmát), zavítejte na tvrdej bonbón. Všemožné postřehy, které se mi v té době zdály naprosto fascinující, mě teď nutí cítit se naprosto trapně, asi jako když si čtu deník, kde naprosto otevřeně fňukám o skutečnosti, že neumím líbat, nemám kluka a nevím, co je to sex. Naprosto naprostý.

Poslední etapou se stal blogger, kdy mi jako zkušební zastávka posloužila má prvotina passionorfaith. Upřímně, pochopení celé komunity mi trvalo déle, než samotná existence blogu. S mým přehnaným sklonem k perfekcionalismu bylo nesmírně obtížné připustit si fakt, že některé aplikace, vzezření a uspořádání blogu prostě fungovat nebudou. Poměrně dlouho mi také trvalo uvědomit si, že být tuctovou fashion blogerkou není úplně to, co od sebe očekávám. Přiznávám, je krásné být tam, kde pár z nich momentálně je, nicméně má  filozofie už není stejná, stejně jako mé plány, sny a touhy.
Proto se pouštím do druhé zastávky, která už bude míň podle zaběhnutého kodexu fashion bloggerek a víc podle mě, věčně naivní holky, co ať dělá co chce, stejně vždycky vybočí.

Blog facelessme byl založen 20. 8. 2012, svou podobu však dostal až o sedm dní později.

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *